autor: admin | Úno 22, 2024 | Fejetony
„Tam nezaparkujeme,“ pronesl jsem temně, když jsme jeli přecpanými městskými ulicemi nakupovat do centra vánoční stromeček. „Včera jsem tady kroužil hodinu a neuvolnilo se za celou dobu ani místečko. Nakonec jsem parkoval o tři boky dál…“...
autor: admin | Úno 22, 2024 | Fejetony
Jednoduché slovíčko, a přece je pro tolik lidí tak obtížně vyslovitelné. Pro mnohé je dokonce nevyslovitelné. A než by je vypustili nahlas z úst, obcházejí je mnoha jinými zbytečnými a prázdnými slovy, která ovšem to jedno slůvko nahradit nemohou. „Šestnáct...
autor: admin | Úno 22, 2024 | Fejetony
Jestlipak víte, co, anebo spíše, kdo je to dacan? Já si tím až do nedávna taky nebyl moc jist, nicméně teď už to vím poměrně přesně. S jedním jsem se totiž seznámil. Je to člověk mužského pohlaví, asi metr osmdesát vysoký, rozložitých ramen, s krátce přistřiženými...
autor: admin | Úno 22, 2024 | Fejetony
Že na světě bude občas něco jinak, než jak to vypadá na první pohled, jsem začal přicházet už jako tříletý mrňous. To když jsem si empiricky ověřil, že rozpálená žehlička vypadá úplně stejně jako žehlička studená. Přestože to musel být velmi intenzivní zážitek a...
autor: admin | Úno 22, 2024 | Fejetony
Autorem knihy je Antonín Dolulal, přečetl jsem si na přebalu jedné knížky. Zarazil jsem se a přečetl to jméno znovu, myslel jsem, že jsem se nepřehlédl. Ne, nepřehlédl. Pán se opravdu jmenuje Dolulal. Samozřejmě mi okamžitě naskočila situace při představování:...
autor: admin | Úno 22, 2024 | Fejetony
Pět minut… Pět minut nepozornosti, pět minut, kdy si člověk řekne, co se tak může stát, ale ono se něco stane. Pět minut a dosud svobodný člověk se ocitne za mřížemi. Stalo se mi. Podcenil jsem pět minut a přecenil sebe a od života venku mne oddělily mříže....
