K zámku Zelená Hora u Nepomuku jsem měl vždy zvláštní vztah. Jednak to bylo dáno zvědavostí, protože jsem o něm četl v Černých baronech, a jednak vědomím, že narodit se někdy kolem roku 1930, jako protistátní živel bych v nějakém takovém zařízení nejspíše skončil, abych sloužil za vlast a stranu jako pétépák.
Proto když jsem jel před časem (8.7.2017) přes Nepomuk, zastavil jsem se tam a rozhodl se zajít se na zámek podívat. Nebyl to dobrý nápad. A navíc jsem debil. Spletl jsem si totiž zámek s nedalekým klášterem.
Na rozcestníku turistických cest jsem zjistil, že ke klášteru (v mém chápání k zámku) vedou dvě značky. Modrá a zelená. Obě trasy měly mít dva kilometry. Pohorky jsem měl, čas taky, počasí bylo relativně vlídné. Nic nebránilo procházce.
Nevarovalo mě, když se mi zelená značka, po níž jsem se ze sentimentálních důvodů vydal, ztratila ještě v dědině. Přešel jsem na nedalekou modrou.
Nevarovalo mě, když se mi modrá značka ztratila v lese pod zámkem. Považoval jsem to za trik, jak zmást třídního nepřítele, ale protože bylo zámek vidět mezi stromy, nepřikládal jsem tomu valný význam. Tohle by mohlo přivést do úzkých možná tak nějakého imperialistu, ale ne mne, který jsem zabloudil na Muráňské planině a zase se našel.
Po pár metrech jsem narazil na cestu vedoucí vzhůru k zámku. Vydal jsem se po ní. Nevarovalo mě, když jsem narazil na popadané a neuklizené stromy, napovídající, že tahle cesta není nejfrekventovanější.
Zdolal jsem všechny překážky a dostal se až k zámku. Ale na hlavní vchod to nevypadalo.
Nicméně přes roztrhané pletivo jsem se dostal do areálu a zcela mylně se domníval, že jsem u cíle. Nebyl jsem. Nepočítal jsem se zdoláváním vysokých zdí, a tak jsem s sebou neměl žebřík, lano s kotvou ani katapult.
Nezbylo mi, než pokračovat mezi zdí a dalším plotem kolem téměř celého areálu. A to bylo dobře, protože jsem narazil na jinak asi nedostupné poklady.
Tyhle baráky ještě pamatují Kefalína…
Když jsem se dostatečně pokochal, přelezl jsem starý plot, abych se konečně dostal k cestě vedoucí do zámku. Na jejím konci na mne však čekala zamčená vrata se zákazem vstupu.
Mision failed.
Po návratu do Nepomuku jsem zjistil, že jsem si mohl toto celé odpustit. Ale když já tyhle vrata jako kráva prostě přehlédl.
