Carcharodon carcharias – fosilní velký bílý žralok

Taxonomické zařazení:
Říše: Animalia – živočichové
Kmen: Chordata – strunatci
Podkmen: Vertebrata – obratlovci
Třída: Chondrichthyes – paryby
Podtřída: Elasmobranchii – příčnoústí
Nadřád: Selachimorpha – žraloci
Řád: Lamniformes – obrouni
Čeleď: Lamnidae
Rod: Carcharodon
Druh: Carcharodon carcharias Linneus, 1758

Další české názvy: žralok lidožravý, bílý pointer, bílá smrt, bílý zabiják

Popis:
Kosmopolitní žralok s obrovským areálem. Vyskytuje se v teplejších vodách prakticky po celém světě. Nachází se u pobřeží, ale i na otevřeném moři, dá se na něj narazit v hloubce 250 m, ale i na mělčině. Nemá rád sladkou vodu, ale vplouvá do ústí řek a do zálivů.

Dorůstá i přes 6 m (samice, samci jsou menší), průměr se ale pohybuje někde mezi 4,5-5 m. Je dlouhověký, dožívá se možná až 30 let, samice jsou plodné v cca 17 letech. Existuje teorie, že po dosažení potřebné velikosti se samci mění na samice. Ale jisté to není (vůbec je zajímavé, jak velmi málo informací o tomto žraloku máme). Velký bílý žralok je vejcoživorodý (ovoviviparní), to znamená, že vajíčka se vyvíjejí v těle matky a líhnou se těsně před porodem nebo při něm. Samice rodí jednou za dva až tři roky. Pro zajímavost, v naší přírodě se podobným způsobem množí ještěrka živorodá, slepýš křehký nebo užovka hladká. Žraločí mláďata měří po narození 100 až 165 cm, ihned matku opouštějí a starají se sama o sebe. Dospělosti se jich ale dožívá jen málo, většinu jich sežerou jejich vlastní příbuzní.

V potravě není tento žralok nikterak vybíravý. Žere prakticky vše, co se mu dostane před tlamu – od ryb, přes měkýše, korýše až po ptáky a různé ploutvonožce. A občas nějaké surfaře. Díky tomu má nesmírně negativní pověst a je symbolem vražedných mořských monster. Hodně mu v tomto ohledu ublížil i film Čelisti, po kterém se stal doslova štvanou zvěří a dostal se až na hranici vyhubení. Ve skutečnosti je počet lidí usmrcených žraloky bezvýznamný. To více jich zabijí každoročně včely. Nebo jeleni, kteří jen v Americe zabijí ročně stokrát víc lidí než žraloci. Větší kořist loví tím způsobem, že na ni zaútočí zespodu a vykousne z ní velký kus masa. Potom krouží kolem a čeká, až ztráta krve kořist oslabí a nebude schopná se bránit. Poměrně často se stává, že žralok v útoku už nepokračuje a spokojí se s tím jedním kousnutím. Na lidi útočí obdobně, lidé mají ale tu smůlu, že vzhledem k jeho velikosti jsou zranění způsobená žralokem tak devastující, že se je jen málokdy podaří přežít. Přes všeobecné mínění velký bílý žralok lidi jako potravu nevyhledává, zpravidla se jedná o omyl – při pohledu zespoda totiž vypadají lidé podobně jako jeho oblíbení tuleni.

Carcharodon carcharias se v podobě, v jaké ho známe dnes, objevil patrně v období miocénu, před cca 10 miliony let. Podle jedné z teorií se vyvinul z Isurolamna inflata, přes Macrorhizodus praecursor, Cosmopolitodus hastalis a Cosmopolitodus escheri.