Naložil jsem se do vany a nechal z vody koukat jen obličej, uši jsem měl ponořené.
Po chvíli jsem začal rozeznávat údery svého srdce, ve vodě obzvláště rezonující.
Buch – buch buch. Buch. Buch buch. Buch. Buch – buch. Buch – buch buch…
Něco na tom rytmu nebylo v pořádku. Že bych měl srdeční arytmii?
Znejistěl jsem a vynořil se. V uších mi pořád znělo to pravidelně nepravidelné buch – buch buch…
Ale to přece…
Zatracený soused, to musel začít tím kladivem mlátit zrovna ve chvíli, kdy jsem měl hlavu pod vodou?